aneb...zpolablábol nazačátek:Stránkové miminko jedné poetické duše na adrese: alien.stranky1.cz

Ani nevím,co se úvodem takovéto páge píše.
Možná by se slušelo a patřilo hodit sem pár větiček o sobě a nebo jiné osobě,ale to by dalo spoustu práce a teď bez legrace.
No řekněte...komu by se chtělo číst něco tak nezajímavého jako je povídání o člověku jako jsem já.
Kdyby šlo na mě,tak bych to asi nečetla,ale o ostatních lidech si ráda něco přečtu.

Tak jdeme na to...

...a sme u toho. Klasicky to vždycky začíná slovy,že já se jmenuju já a narodila jsem se asi tak před čtvrt stoletím. Zní to trochu děsoděsně,když si řeknete čtvrtstoletí,ale ono i přípona cet zní skoro dospěle.
Není nám už sedmnáct...jo,je to tak.
A pak se pokračuje místem a časem narození a kde vlastně žiješ,ale myslím si,že když zmíním Praha,bude to mluvit za vše. Prostě když se řekne pražák,většina lidí v naší republice ví svý.

Následuje rodina,kterou bych raději vynechala,neboť vrtochy mého táty a jeho dam opravdu nejsou zrovna košér.
A mých několik vlastně nevlastních bratří...zkrátka jsou a basta.

A co zbytek rodiny? Část jí pomřelo(babi,děda...) a ten zbytek si tak nějak žije.

Co dělám a nedělám? V nynější době asistuji zubnímu lékaři v soukromé praxi. Takže kdo zažil trhání osmiček a vrtání zubů,přesně u toho asistuju.
Předtím jsem tak nějak chodila do školy,tedy do několika škol a chodila a chodila až jsem diochodila a teď už jenom pracuju a pracuju,až se ze mě kouří.

Možná by nebylo od věci napsat i pár zájmů a nezájmů. Tak prvním z nich je určitě hudba...a ty ostatní už jsou jen tak mikrokoníčky v pozadí tohoto velkého koně a taky podpora mých zpívajících kamarádů Aliho a Vlasty.

A závěrem... Na konec japonec? Ne,tohle ještě není konec. Tohle je spíš začátek konce,tedy konec začátku.